1973 – 2017 aneb 44 let ZŠ Bezručova v Hradci Králové
Čtyřka není ve škole příliš oblíbené číslo. Když jsou vedle sebe hned dvě, bývá to ještě horší. Snad to ale nemusí být vždycky. Můžete to posoudit i sami. Naše škola byla totiž otevřena 1. září 1973. Máme tedy před sebou 44. rok její existence…
Nejsem ve škole úplně od jejího začátku, ale moje působení v této budově se od jejího stáří moc neliší. Když člověk začne vzpomínat, neubrání se nostalgii a leccos vidí poněkud jinak, růžověji. Tak prosím mé vzpomínky berte, i když se budu snažit o objektivitu.
Školu tvoří prostředí ( budova ), vybavení a lidé. Prostředí a vybavení si dovolím označit ( i s vědomím toho, že „růžovím“ ) za špičkové. Kdysi i nyní. Budova byla samozřejmě postavena v určité době a tím poplatná jistému stylu, ale procházela neustálým vylepšováním. Ani dnešní podoba jistě není definitivní. Na vybavení je vývoj vidět asi nejvýrazněji. Když jsme začínali, byl vrcholem didaktické techniky diafilm, magnetická tabule a malým zázrakem pak později třeba zpětný projektor. Když bylo ve škole první video, byla to už velká sláva. Dnešní vybavení popisovat nemusím…
To všechno je důležité, ale ne nejdůležitější. Už Komenský říkal, že nejdůležitější ve škole jsou lidé. Teprve ti vdechnou neživému prostředí život, atmosféru. Škola byla od počátku fakultní školou a většina učitelů tedy byla vybírána, aby uváděla do kantorského života studenty Pedagogické fakulty. Já jsem do školy přišla jako mladá, začínající. Měla jsem se od koho učit. Opravdu vzpomínám na pedagogické osobnosti kolem sebe. A právě ty vytvářely charisma školy. A to myslím si zůstalo ve zdech školy dodnes.
Jmenovat všechny není možné. Je nepsaným pravidlem, že klima školy určuje výrazně především její vedení. Ráda vzpomínám na moudrost i přísnost prvního ředitele školy pana Jiřího Rumlara, kterého vystřídala další výrazná osobnost – pan Vladimír Springer. Ten se do dějin Bezručovky zapsal určitě nesmazatelně. Současné vedení školy pokračuje v jejich šlépějích, a až bude někdo psát podobnou vzpomínku za dvacet let, bude je určitě hodnotit tak, jako já vzpomínám dnes. Teď stojím před neřešitelným problémem, koho jmenovat dál. Problém nespočívá v tom, že by nebylo koho vybrat. Je to naopak. Dovolte mi z dlouhé řady jmen vybrat alespoň jediné. Zástupcem ředitele školy byl v jejích počátcích pan Josef Blažek, vynikající češtinář – můj vzor. Hlavně v oblasti literatury byl autorem celé řady výborných metodických materiálů.
Klima školy ovlivňuje žáky. Školou jich prošly tisíce. Naučili se psát, číst, počítat, některé letopočty a poučky. To se jinde naučí taky. Myslím si, alespoň v to doufám, že Bezručka jim dala ještě něco navíc, něco, co je těžké definovat, protože to vychází právě z atmosféry školy a mezilidských vztahů. Za všechny naše úspěšné žáky jmenujme ředitele blízkého Gymnázia J. K. Tyla pana Roberta Nováka.
Čtyřky znamenají ve škole dostatečně. To není nic moc. Ale dvě čtyřky v historii Bezručky zaslouží podle mě hodnocení mnohem lepší. Dala bych i jedničku. A co vy ?
Jana Kudyvejsová
